Fiat
Jedna z nejslavnějších automobilek na světě byla založena na úplném sklonku devatenáctého století v italském Turíně. Za konstrukcí prvního vozu stál Giovanni Battista Ceirano, který zde vyráběl jízdní kola Welleyes. Pod vlivem skupiny turínských obchodníků vyvinul v roce 1899 automobil s dvouválcem 663 ccm a dvoustupňovou převodovkou. Jeho továrnu záhy koupil Giovanni Agnelli, jeden z vedoucích mladé firmy F.I.A.T. (Fabrica Italiana di Automobili Torino). Do konstrukce vstoupili mladý Vincenzo Lancia (později se osamostatnil a založil stejnojmennou automobilku) nebo fenomenální závodník Felice Nazzaro. První auto značky F.I.A.T. postavil inženýr Faccioli, výkon mělo 3,5 koně a do značné míry se podobalo prvnímu vozu Welleyes.
V roce 1902 poprvé vyjel mohutný čtyřválec s objemem 4,2 l, do značné míry inspirovaný vozy Mercedes. O tři roky později se objevil luxusní čtyřválec s objemem přes deset litrů a výkonem 60 koní, který měl brzdu působící jen na hřídel vystupující z převodovky, ovšem s chlazením vodou. Rok nato vypadly z názvu společnosti tečky a v roce 1906 se představil první šestiválec značky s objemem více než 11 litrů. Tento motor byl vybaven pneumatickým startérem. Většího rozšíření se však dočkal teprve model Zero s objemem 1 864 ccm z roku 1912. Těsně po první světové válce vyjel typ 501, jehož se během osmi let vyrobilo téměř padesát tisíc kusů. Mezi roky 1921 a 1923 v Turíně vyrobili jen třicet kusů luxusního sedmilitrového dvanáctiválce Super Fiat. Jeho menší verze typu 519 měla pětilitrový šestiválec, hydromechanické brzdy s posilovačem a v produkci vytrvala od konce produkce Super Fiatu do roku 1929. Mezi malými vozy zazářil v roce 1925 typ 509 s litrovým motorem a vačkovou hřídelí v hlavě válců, v roce 1929 nahrazený nepříliš úspěšným jedenapůllitrem 519. Výborným tahem byl typ 508 Balilla z roku 1932 (nazvaný podle mládežnické fašistické organizace). Jeho litrový motor OHC dával 25 až 36 koní a vyráběl se také v řadě sportovních verzí včetně jedinečných exemplářů s karosérií firmy Ghia. V licenci se vyráběl v řadě zemí včetně Československa. Ve dvacátých a třicátých letech vyráběl Fiat širokou škálu progresivně konstruovaných modelových řad, které byly natolik kvalitní, že se v licenci vyráběly i ve slavné pražské automobilce Walter (pod názvy Bijou, Lord nebo Prince, malá Balilla se jmenovala Walter Junior).
V roce 1936 představili v Turíně typy 1 500 (páteřový trubkový rám, aerodynamická karosérie, nezávislé zavěšení předních kol Dubonnet) a legendární půllitrové Topolino (myška) s hydraulickými brzdami a synchronizovanou převodovkou. Druhou světovou válkou zdecimovaná automobilka čekala na nový model až do roku 1950. Stal se jím typ 1400 se samonosnou karosérií, následoval dvoulitrový osmiválec V8 a v roce 1955 legendární Fiat 600. Na jeho koncepci navázaly modely 500, 126 a 850 a dohromady se jich vyrobily desítky milionů. Roku 1966 spatřil světlo světa Fiat 124, který se ihned stal Autem roku, následovaný větším typem 125. Tyto vozy se vyráběly v licenci jako Lada 2101 a 2103, resp. Fiat 125p (polský), pro provoz v katastrofálních podmínkách komunistického bloku však přišly o motory OHC a DOHC nebo o kotoučové brzdy na všech kolech.
Roku 1969 pohltil Fiat značky Lancia a Ferrari (už od roku 1966 přitom běžela výroba Fiatů Dino Spider a Coupé s dvoulitrovými motory Ferrari Dino), o dva roky později také Abarth. Záhy na trhy vtrhly moderní typy Fiat 127 a 128 s předními pohony. Sedany střední třídy řad 124 a 125 byly nahrazeny typy 131 s nezávislým zavěšením všech kol a pětistupňovou převodovkou, a to ve verzích Mirafiori (podle nového výrobního závodu Fiat), Supermirafiori a jako sportovní Abarth (díky dvouvačkovému čtyřválci a výbornému podvozku dosahoval rychlosti přes 230 km/h). Následoval velký model 132, později modernizovaný jako Argenta. Roku 1973 do výroby nastoupil sportovní typ X1/9 s karosérií Bertone, v roce 1980 spartánská malá Panda, o tři roky později následovaná slavným Unem. Modelová přestavba pokračovala roku 1984 představením sedanu a kombi Regata (větší verze Ritma), o rok později odešla do důchodu velká Argenta. Na její místo nastoupila pětidvéřová Croma, výsledek spolupráce se Saabem (rodinu doplňovaly sportovní Alfa 164, luxusní Lancia Thema a exkluzivní Saab 9000). Fiat potvrdil svůj technologický náskok v konstrukci motorů, když do Cromy zastavěl první přímovstřikový vznětový turbodiesel 1,9 TDI na světě. Italský koncern ve vývoji opět předběhl svého rivala z Wolfsburgu, podobná situace se deset let nato opakovala při nástupu motorů s vysokotlakým vstřikováním common-rail, které se vůbec poprvé objevily pod kapotou Alfy Romeo 156 JTD. Jen pro ilustraci: Audi, někdejší průkopník systému TDI, ve svém novém modelu A6 3,0 TDI i přes klamavý název hostí právě moderní systém common-rail, který je schopen během jediného cyklu provést až pět různě intenzivních vstřiků těsně po sobě.
V roce 1989 se představil model Tipo, který udělal tečku za několikaletým obdobím, kdy se koncern Fiat potýkal s nekvalitní výrobou, a stal se Autem roku. Následovalo jeho čtyřdveřové provedení Tempra a kombi Tempra Weekend, ale Fiat nezapomínal ani na malá auta. Roku 1993 se začalo vyrábět malé Cinquecento (pětistovka), vystřídané později Seicentem (šestistovka). Když Tipo nahradila dvojčata Bravo/Brava, byl z toho další titul Auta roku. V té době se však divize výroby automobilů koncernu Fiat začala propadat do hluboké finanční krize, z níž ji nedostalo ani Stilo, nahrazující Bravo/Bravu. Nad Fiatem se po odstoupení od spolupráce s koncernem General Motors začalo vznášet nebezpečí zániku. Zvrat nastal s příchodem Grande Punta, které automobilku posunulo zpět do černých čísel. Obě okrajové řady, tedy velká Croma a malé Seicento, zůstaly dlouho bez svých nástupců, ale dnes jsou již známé jak nová Croma, tak malý, retrospektivně tvarovaný model 500. Ten spolu s novou Bravou rozvoj automobilky Fiat zřejmě jen podpoří.